Nejčastější chyby rodičů při plavání s dětmi

Nejčastější chyby rodičů při plavání s dětmi
24.11.2016
Děti, které s rodiči od útlého věku dochází na kurzy dětského plavání, se obvykle naučí „plavat“ nejdříve pod vodou a pak na hladině. Dítě v batolecím věku není vzhledem k přirozenému psychomotorickému vývoji zralé, aby efektivně koordinovalo práci horních a dolních končetin a dýchání do vody. A je-li kurz profesionálně i didakticky dobře vedený, mohou se naučit celou škálu prvků, které je dokonale připraví na pozdější výuku samotných plaveckých způsobů. Už děti v batolecím věku umí bez dopomoci rodičů vyplavat po zanoření na hladinu (například po skoku), orientují se pod vodou a samy „doplavou“ krátkou vzdálenost zpět ke kraji. Dále umí pod vodou uchopit a vylovit předmět, některá starší batolata se zvládají uvolněně vznášet bez dopomoci na hladině v poloze „hvězdice“, a to obvykle nejprve na zádech, později i na břiše s potopeným obličejem. S malou dopomocí zvládají uvolněně splývat na bříšku i na zádech, nedělá jim problém vydechnout do hladiny a dokonce i pod ní. A jakých nejčastějších chyb se tedy rodiče dopouštějí?

 

„Hození" dětí do vody

Dítě potřebuje při seznamování se s vodním prostředím pocit bezpečí a dostatek času. Metoda „hození do vody “ většinou vede k vyděšení dítěte a možnému traumatu. Od půl roku jsou děti ve vodě v náručí rodičů. U dvou a tříletých se děti postupně osamostatňují v bazénu s využitím plaveckých pomůcek. Na koupališti je dobré začít v brouzdališti nebo malém bazénku, kde dítě stojí, pak se i posadí do vody, cáká a hraje si. Začátečníci by měli mít vodu maximálně po pás, starší děti by měly dosáhnout na dno. Rodiče by si měli vždy zjistit co nejvíce informací o místě koupání, v případě bazénů je důležitá zejména kvalita vody a čistotě okolního prostředí.

Učení potápění se zacpaným nosem a zavřenýma očima

            Takto vedenému dítěti zkomplikujeme výuku plavání, protože se může začít bát vody v očích a nose. Děti začínají postupně s bubláním ústy, nosem, foukáním do vody, výdechy do hladiny a cákání rukama a to vše názorně a v doprovodu rodiče. Pak můžete přidat přelévání hlavy vodou, schovávání obličeje do vody až k ponoření hlavy. Vše by mělo na sebe postupně navazovat. Děti hravou formou motivujeme, nechceme je do ničeho nutit, ale pomalu zvykat. První potopení by mělo být klidné, krátké, po hladině a společně vedle dítěte. Dítě z nás pak lépe vycítí, že je vše v pořádku. Potopení do hloubky a dálky rodič většinou provede rychle, ze strachu, aby to dítě vydrželo a nenapilo se. Přitom ale dítětem často škubnou a doslova vyskočí z vody. S takovou reakcí dítě vyděsíme a posuneme mu informaci, že se děje něco, z čeho by mělo mít strach. Hluboké potopení je navíc nebezpečné pro tlak, který působí na dítě pod hladinou. Teprve po roce a půl je schopno potopení pod vodní hladinu do hloubky odpovídající výšce svého těla. Rychlým a hlubokým potopením do dálky jde tělo proti proudu vody. Tímto zvýšíme tlak na hrudník, hlavu a končetiny a vyprovokujeme ho k rychlému výdechu, čím dojde ke kyslíkovému deficitu, a k záklonu těla.

Vynechání splývání

Vznášení se na vodě na zádech a na břichu je dalším předpokladem dobrého plavce. Postupně se z něj dítě naučí dostávat do dalších pozic a pohybů. Splývání je stěžejní prvek každé lekce, kde jej učíme formou hry na zádech a na břichu. Se vznášením se na hladině můžeme začít s pomocí pomůcek a s dopomocí rodičů, postupně se pak dostaneme k uvolněnému položení se na hladině. V souvislosti se splýváním se děti naučí dostat se na hladinu odrazem ode dna nebo od okraje a prodlužují délku splývání.

Kraul je jednodušší než prsa

V Čechách je stále pevně zakořeněný zvyk, učit jako první plavecký způsob prsa, které jsou však při správném provedení koordinačně náročnější než kraul a znak. Značná část populace je plave špatně, mnohdy dokonce „nezdravě“ (nesymetricky, s hlavou nad hladinou v mírném záklonu apod.). Prsa jsou pravděpodobně oblíbená zvláště z toho důvodu, že umožňují plavat (pochopitelně nesprávně) s hlavou nad hladinou. Dle nejmodernější metodiky by se ale výuka předškolních a mladších školních dětí měla zaměřovat právě na tzv. střídavé plavecké techniky – kraul a znak. Ty mají jednodušší strukturu pohybu než koordinačně náročná prsa a odpovídají dosavadním pohybovým zkušenostem dětí v tomto věku. Tyto způsoby navíc podporují správné držení těla a pohybový aparát zatěžují symetricky.

U výuky plaveckých pohybů rodiči je problémem podporování hrabavých pohybů horních a dolních končetin. Pro malé děti je „hrabání“ rukama sice přirozená reakce, chtějí-li se ve vodě přesunout vpřed, ale pro pozdější nácvik plavání je fixace chybného pohybu rukou kontraproduktivní. Podporou pedálového pohybu nohou se malé děti sice obvykle dostávají po pádu zpět na hladinu, nebo takto doplavou ke kraji, nicméně fixace pohybu nohou ztěžuje pozdější nácvik mnohem efektivnějšího kraulového a znakového kopu. Zásadním pochybením je ale snaha naučit dítě celý plavecký způsob najednou, výsledkem čeho je dítě „bojující“ s vodou. Podle odborníků je nejlepší začít jednotlivými prvky, jako jsou kraulové nohy, které dítě může nacvičovat nejdřív v sedě na kraji bazénu a pak je přidávat ke splývání.       

Používání nevhodných pomůcek

Plavecké pomůcky jsou neoddělitelnou součástí při výuce plavání a samotném vztahu mezi vodou a dítětem. Pomáhají nadnášet a dítě s nimi získává pocit bezpečí. S jejich pomocí se učí správnou polohu při plavání - pokud však zvolíme ty správné, kterými jsou například pásek s pěnovými plováky,  polyethylenové, lehké, nenafukovací rukávky, žížaly, desky atd.

Nepoučení o bezpečnosti a rizicích

Voda je živlem, před kterým bychom měli mít respekt a i když z ní má dítě radost, rodič jej musí o rizicích poučit. Důležité je bezpečně vlézat a vylézat z vody. Je třeba upřednostňovat pomalý vstup do vody, je-li místo špatně přístupné, musí se zamyslet i nad tím, jak se mohu bezpečně z vody dostat ven. Pak samozřejmě platí obecná pravidla, kterými jsou bezpečné skoky do vody tam, kde znám hloubku a terén. Na pozoru se musíme mít i u jezů se spodními proudy, které mohou být i v moři. Děti budou mít určitě radost, pokud s nimi nanečisto vyzkoušíte pády a skoky do vody na místě, kam se často chodíte koupat.

Věděli jste, že...

Odborníci považují za plavce dítě, které ve věku do 10 let uplave 100 metrů a více? Plavce, který v tomto věku uplave méně než 100 metrů, označují jako „částečně kompetentního“. Dítko, které ve věku do 10 let neuplave ani 10 metrů je nekompromisně řazeno mezi neplavce. Na děti staršího školního věku berou odborníci stejný metr jako na dospělé, a za plavce se považuje ten, kdo zdolá 200 metrů!

 

Zdroj: maminka.cz, ona.idnes.cz

Autor: Míša H.

Nahoru